Po většinu moderní medicíny mělo slepé střevo pověst téměř zbytečného orgánu. Malý červovitý výběžek tlustého střeva, který evoluce zapomněla odstranit. Pokud se zanítil, chirurgové ho odstranili — a tím celý příběh končil.
Jenže v posledních letech se kolem appendiku odehrává tichá vědecká revoluce.
Výzkum mikrobiomu totiž začíná naznačovat, že orgán, který jsme po desetiletí považovali za biologickou kuriozitu, může mít překvapivě důležitou úlohu: chránit a stabilizovat střevní ekosystém.
A pokud je tato hypotéza správná, pak odstranění slepého střeva nemusí být z pohledu organismu tak neutrální, jak jsme si dlouho mysleli.
Největší ekosystém uvnitř člověka
Lidské střevo není jen trávicí trubice. Je to jeden z nejkomplexnějších biologických systémů na planetě. Ve střevě žijí biliony mikroorganismů — bakterie, viry, houby i archea — které společně tvoří mikrobiom.
Tento neviditelný ekosystém ovlivňuje prakticky všechno:
• metabolismus
• imunitu
• regulaci zánětu
• produkci některých neurotransmiterů
• citlivost na inzulin
• a pravděpodobně i psychiku
Moderní medicína si začíná uvědomovat, že zdraví člověka není jen otázkou lidských buněk. Ve skutečnosti jsme spíše biologická aliance mezi člověkem a mikroorganismy.
A právě v této alianci může appendix hrát mnohem důležitější roli, než se dříve předpokládalo.
„Bezpečný trezor“ pro střevní bakterie
Jedna z nejzajímavějších hypotéz současné gastroenterologie říká, že slepé střevo funguje jako jakási biologická záloha mikrobiomu.
Appendix totiž obsahuje:
• vysokou koncentraci imunitní tkáně
• husté bakteriální biofilmy
• a relativně chráněné mikroprostředí oddělené od hlavního proudu střevního obsahu
Právě proto někteří vědci začali appendix označovat jako „safe house“ — bezpečný úkryt pro prospěšné bakterie. Představa je elegantní: pokud infekce, těžký průjem nebo antibiotika poškodí hlavní mikrobiom, bakterie ukryté v appendiku mohou pomoci znovu osídlit střevo a obnovit jeho stabilitu.
Z evolučního pohledu to dává překvapivý smysl. V prostředí, kde byly střevní infekce běžné a antibiotika neexistovala, mohl být takový „mikrobiální trezor“ významnou výhodou pro přežití.
Orgán, který možná nebyl nikdy zbytečný
Myšlenka, že appendix nemá žádnou funkci, dnes začíná působit stále méně přesvědčivě.
Evoluční biologové zjistili, že appendix se v historii savců objevil opakovaně a nezávisle v různých liniích. To je neobvyklé. Evoluce si totiž energeticky nákladné struktury obvykle dlouhodobě nenechává bez důvodu.
Navíc se ukazuje, že appendix není pasivní tkáň. Aktivně komunikuje s imunitním systémem a obsahuje rozsáhlou lymfatickou infrastrukturu. Jinými slovy: organismus do něj investuje překvapivě mnoho biologických zdrojů. To samo o sobě naznačuje, že jeho význam mohl být podceňován.
Co se děje po odstranění appendiku
Zásadní otázka samozřejmě zní: co se stane, když slepé střevo chybí? Současný výzkum nenaznačuje, že by appendektomie automaticky vedla k nemoci. Miliony lidí bez slepého střeva žijí zcela normální život.
Některé studie ale ukazují jemnější a dlouhodobější změny:
• nižší diverzitu mikrobiomu
• odlišné zastoupení některých bakteriálních druhů
• a potenciálně nižší ekologickou stabilitu střevního prostředí
Právě diverzita je přitom jedním z nejdůležitějších markerů zdravého mikrobiomu. Ekosystémy s vyšší rozmanitostí bývají odolnější vůči narušení — podobně jako biodiverzitně bohatý prales lépe přežívá katastrofy než monokultura.
To neznamená, že odstranění appendiku člověka „poškodí“. Znamená to ale, že organismus možná přijde o jednu z vrstev biologické resilience.
Antibiotická civilizace
Možná nejzajímavější je, že význam appendiku mohl dramaticky narůst až v moderní době.
Naši předci sice čelili infekcím, ale dnešní člověk opakovaně zasahuje do mikrobiomu antibiotiky, dezinfekcí, průmyslově zpracovanou stravou a sterilním prostředím. Mikrobiální ekosystém je pod tlakem, jaký evoluce pravděpodobně nikdy nezažila.
A právě v takové době může být biologická „záloha“ cennější než kdy dřív.
Některé studie ukazují, že mikrobiom se po antibiotikách nemusí obnovit úplně ani po měsících či letech. Pokud appendix skutečně funguje jako rezervoár bakterií, jeho absence by mohla ovlivnit rychlost a kvalitu této regenerace.
Nový pohled na lidské tělo
Možná největší změna nespočívá v samotném appendiku, ale v tom, jak začínáme chápat lidské tělo. Medicína 20. století viděla organismus hlavně jako stroj složený z orgánů. Medicína 21. století ho stále více vnímá jako ekosystém. A v ekosystémech často neexistují „zbytečné“ prvky. Některé části systému jednoduše chápeme až ve chvíli, kdy zmizí.
Slepé střevo může být jedním z nejlepších příkladů tohoto posunu. Orgán, který byl po desetiletí symbolem evoluční nepotřebnosti, se možná ukáže jako tichý správce největší mikrobiální civilizace uvnitř člověka.
Luis Vitetta, Jiezhong Chen, Stephen Clarke, The vermiform appendix: an immunological organ sustaining a microbiome inoculum, Clinical Science, Volume 133, Issue 1, 2019, Pages 1-8, ISSN 1470-8736, https://doi.org/10.1042/CS20180956.
Sagor, M.S., Islam, T., Tamanna, N.T. et al. The functional landscape of the appendix microbiome under conditions of health and disease. Gut Pathog 17, 38 (2025). https://doi.org/10.1186/s13099-025-00696-2
Sánchez-Alcoholado, L., Fernández-García, J. C., Gutiérrez-Repiso, C., Bernal-López, M. R., Ocaña-Wilhelmi, L., García-Fuentes, E., Moreno-Indias, I., & Tinahones, F. J. (2020). Incidental Prophylactic Appendectomy Is Associated with a Profound Microbial Dysbiosis in the Long-Term. Microorganisms, 8(4), 609. https://doi.org/10.3390/microorganisms8040609
